Identifikace vstupů a výstupů je aspektem zásadního významu při modelování podnikových procesů a úzce souvisí také s definicí informačního systému, který podporuje provádění procesů.
Je navržena Metodika pro identifikaci a modelování vstupů a výstupů podnikových procesů v prostředí spolupráce.
Vstupy a výstupy podnikových procesů byly řešeny z různých pracovních disciplín: Business Process Management, Business Modeling Architectures nebo Software Requirements Engineering. V prostředí spolupráce mají obchodní procesy několik rozdílů od tradičních obchodních procesů. Na jedné ruce
za provádění procesních činností jsou odpovědné dva nebo více subjektů (firmy, dodavatelské řetězce nebo sítě), a s tím problémy systému, který procesy podporuje, a souvisejícího informačního systému, na druhé straně kolaborativní vztahy mění způsob, jakým informace jsou sdíleny mezi subjekty.
V oblasti Business Process Management jsou poskytovány techniky a nástroje, které berou v úvahu procesní vstupy a výstupy. Některé z těchto technik jsou (Aguilar-Saven, 2004): Flowchart, Data Flow Diagrams-DFD, Role Activity Diagrams-RAD, Role Interaction Diagrams -RID), Ganttovy diagramy, IDEF (integrovaná definice pro modelování rolí), barevné Petriho sítě ( Couloured Petri-net-CPN), objektově orientované metody (Object Orientation-OO) nebo Workflow Techniky Architektury obchodního modelování Přistupují k modelování obchodních procesů pomocí různých pohledů na modelování, z nichž každý se zaměřuje a pracuje na jedné konkrétní části integrovaného obchodního modelu ( Toh, 1999).
Každá architektura modelování navrhuje vlastní pohledy na modelování, například: AIMOSA (zobrazení organizace, zdrojů, informací a funkcí), GRAI-GIM (zobrazení produktu),
Fyzický, rozhodovací, informační a funkční systém), PERA (Architektura organizace a HR, Informační systém a produkční tým), GERAM (Vize organizace, zdroje, informace a funkce), ARIS (Vize funkce, data ,
Organizace a kontrola). Procesní vstupy a výstupy byly řešeny především z funkčního a informačního hlediska (Melao a Pidd, 2000). A konečně, Software Requirements Engineering umožňuje identifikovat prvky, které je třeba reprezentovat v modelech, jejichž cílem je návrh informačního systému, a které tedy explicitně berou v úvahu vztah mezi obchodními procesy a výpočetními systémy.
Requirements Engineering se snaží porozumět přesným potřebám uživatelů softwarového systému, aby je převedl do přesných a jednoznačných instrukcí, které lze později použít při vývoji systému.
Různé pracovní disciplíny poskytují různé modelovací nástroje a v mnoha případech zahrnují své vlastní metodiky (Cuenca a další, 2006). Metodologie modelování procesů závisí na modelu, který má být vyvinut. Z globálního hlediska obsahují informace relevantní pro dokumentaci procesu definici procesu cílová, rozsah, podmínky Y Definice, odpovědnost Y autorita, Činnosti které se provádějí, Předkrm Y východy, indikátory, Zdroje, infrastruktura to je vzájemné vztahy s dalšími procesy (Arrascaeta, 2005 a Athena, 2004). Lin a Polenske (1998) uvádějí model vstupů a výstupů výrobního procesu. Tento model poskytuje matematický popis stávajících vstupů a výstupů ve výrobním procesu s cílem poskytnout informace pro rozhodování, kde je produktivní činnost společnosti považována za soubor produktivních procesů, které kombinují několik faktorů k dosažení výsledků. Tento přístup však nezohledňuje vztahy mezi procesem a jeho zákazníky a dodavateli.
cheng leong a další (1999) rozlišuje dva typy vstupů a výstupů: informace a materiál. V kontextu dodavatelského řetězce je model SCOR (Supply Chain Operational
Referenční model) se používá ke zlepšení komunikace mezi společnostmi dodavatelského řetězce a jejich informačními systémy (Athena, 2004). a další (2002) navrhují přístup založený na vstupech a výstupech výrobních procesů, který se používá k vývoji specifických modelů, které zkoumají toky mezi výrobními procesy, ať už v globálním dodavatelském řetězci, nebo v části řetězce. hernandez a další (2008) rozlišují produktové toky (vstupy a výstupy pro transformační procesy), informační toky (vstupy a výstupy pro procesy transformace informací) a rozhodovací toky (rozhodovací procesy a jejich vztahy).
Identifikace vstupů a výstupů procesu je požadavkem, který musí být splněn při modelování obchodních procesů, ale analyzované návrhy podrobně neuvádějí, jak by to mělo být provedeno. To ospravedlňuje potřebu metodologie, která pomáhá identifikovat a analyzovat vstupy a výstupy obchodních procesů.
Navrhovaná metodika pro identifikaci a modelování vstupů a výstupů podnikových procesů v prostředí spolupráce
Prostřednictvím metodiky budou identifikovány vstupy a výstupy procesu z pohledu toku činnosti, která je prováděna. V tomto smyslu jsou vstupy během činnosti transformovány nebo použity k produkci výstupu. Navrhovaná metodika sleduje procesní přístup shora dolů (Top-Dow), takže vstupy a výstupy procesů, dílčích procesů a činností jsou identifikovány v tomto pořadí.
Pro každý proces, dílčí proces nebo aktivitu je třeba postupovat takto:
1. Identifikujte proces, dílčí proces nebo činnost: je nutné jednoznačně identifikovat proces, dílčí proces nebo činnost, na kterých budou provedeny následující kroky metodiky.
2. Identifikace výstupů (výsledků): výstupy procesu, které přidávají hodnotu zákazníkovi, musí být odlišeny od ostatních výstupů procesu vyplývajících z činnosti transformace vstupů na hodnotové výstupy:
a) Jaké hodnotové výstupy (výsledky) pro zákazníka proces poskytuje?
b) Jaké další výstupy proces generuje jako výsledek transformace vstupů?
Pro každý výstup:
2.1. Je to výstup informací nebo materiálu?: Procesy mohou poskytovat výstupy informací nebo hmotných objektů. V metodice se rozumí, že se může objevit následující:
— Výstup dat nebo informací: data nebo informace vytvořené činností nebo procesem.
— Výstup předmětů (nebo materiálů): předměty, které jsou produkovány činností nebo procesem.
2.2. Kdo je zákazník nebo příjemce?: Výstup procesu je odůvodněn poskytováním hodnoty konkrétnímu zákazníkovi (2a).
V případě ostatních výstupů v důsledku transformačního procesu (2b) lze hovořit o příjemci výstupu.
23. Specifikace výstupu: výstup je nutné specifikovat, aby byl jednoznačně identifikován podle jeho vlastní povahy az pohledu jeho příjemce. Ten určuje, zda výstup má či nemá hodnotu očekávanou zákazníkem:
2.3.1. Jaká je specifikace výstupu z pohledu zákazníka nebo příjemce?
2.3.2. Jaká je specifikace odpovídající její vlastní povaze v závislosti na tom, zda se jedná o informaci nebo předmět?
3. Identifikace vstupů: Procesní vstupy mohou být různého typu. IDEF0 ve svém procesním modelu zahrnuje tyto základní prvky, které lze chápat jako vstupy do procesu: autorita (popis, specifikace nebo zdůvodnění procesu), kontrola (podmínky, které proces aktivují), vstupy (objekt, který vstupuje do procesu), a mechanismy (zdroje používané procesem).
V navrhované metodice jsou identifikovány pouze vstupy, které vstupují do procesu, aby byly transformovány nebo použity k produkci výstupu.
Pro každý záznam:
3.1. Jedná se o informační nebo věcný záznam?: V metodice se rozumí, že se mohou objevit 2 typy záznamů:
— Vstup dat nebo informací: Data nebo informace, které jsou transformovány nebo použity činností nebo procesem k vytvoření výstupu.
— Objektový (nebo materiálový) vstup: Objekty, které jsou transformovány nebo používány činností nebo procesem k vytvoření výstupu.
3.2. Kdo je dodavatel nebo původ?: nezbytnou informací k identifikaci vstupů je dodavatel nebo původ dodávající vstup, pokud již byli stanoveni nebo chcete-li navázat nějaký typ vztahu.
3.3. Specifikace vstupu: vstup je nutné specifikovat, aby byl jednoznačně identifikován podle jeho vlastní povahy a z pohledu činnosti, která jej přeměňuje nebo využívá, neboť ta podmiňuje skutečnost, že vstup splňuje nezbytné požadavky na činnost. provést. vytvořit výstup:
3.3.1. Jaká je specifikace vstupu z hlediska činnosti?
3.3.2. Jaká je specifikace odpovídající její vlastní povaze v závislosti na tom, zda se jedná o informaci nebo předmět?